Může za úspěch v životě způsob našeho myšlení? Všechno nasvědčuje tomu, že to tak doopravdy je. Mnoho chytrých a schopných lidí, kteří mají všechny předpoklady v životě něco dokázat, nakonec vše vzdávají už při prvních chybách a omylech. Jako kdyby o úspěch ani příliš nestáli, uzavřou se do sebe a už se o nic dál nesnaží. Takový způsob myšlení potom předávají i svým dětem a nepřímo tak přivolávají i jejich budoucí nezdary.
SMUTNÁ BILANCE
Pokud máme celý život zafixované uzavřené myšlení, bude naše bilance ve stáří bolestná. Budeme si muset přiznat, že jsme mohli být úspěšnější, kdybychom spoustu věcí zbytečně brzy nevzdávali. Mohli jsme více riskovat a ne se pouštět pouze do činností, u kterých jsme si byli jisti, že v nich uspějeme. Když se budeme bát, že selžeme a z chyb se nepoučíme, ustrneme na jednom místě. Pokud však pro nás chyby budou výzvou a budeme se snažit věcem porozumět a také se nebudeme stydět od druhých se poučit, bude naše snaha odměněna. Důležité je otevřít se myšlenkám, které nás k úspěchu dovedou. Dneska v tom plavete, ale za pár let se tomu můžete smát, protože budete úspěšným odborníkem, profesionálem – tím, čím jste si přáli být!
VŠECHNO ZAČÍNÁ V DĚTSTVÍ
Aby jednou člověk nemusel smutně bilancovat, musí už od dětství chápat, proč se má snažit a ne pouze spoléhat na svůj talent. Musí mu jít ne jen o dobrou známku ve škole, ale především o to, aby se něco nového naučil a z těchto nových poznatků zažíval vnitřní uspokojení. Proto není zase až tak moc dobré příliš svého potomka chválit za jeho výjimečnou chytrost a šikovnost. Může se tak stát, že se vlastně nebude proč mít snažit, zatímco paradoxně to dítě, které nikdo příliš nevyzdvihoval, se svým vlastním úsilím dopracuje k opravdovému úspěchu. Bude totiž více aktivní a nenechá si ujít žádnou příležitost pořád se zlepšovat, zatímco od dětství sám se sebou spokojený jedinec dá raději přednost tomu nejsnazšímu řešení.