Šiji kvalitní módu

Móda mě vždycky bavila a už jako malá holčička jsem si moc ráda hrála s panenkami, které jsem moc ráda oblékala. Bavilo mě to a já jsem si řekla, že bych taky chtěla někdy šít anebo plést oblečení na normální lidi, a ne jenom na panenky. A když jsem se s tímto příběhem svěřila své mamince, tak jí málem radosti ukápla slza. Slzička radosti. Protože maminka mi řekla, že když byla malá, tak chtěla taky být módní návrhářka nebo švadlena. Já sice nevím, jestli bych chtěla být přímo profesionální švadlena, ale opravdu mě bavilo hodně šít anebo plést na lidi nebo pro hračky. Byla to moje záliba. Tak jsem si řekla, že bych tohle mohla zkusit.

Moje maminka mi naštěstí pořídila takový malý šicí stroj. A nemyslete si, nebyl to vůbec žádný dětský šicí stroj. Byl to normálně profesionální šicí stroj. Takže jsem si tam potom mohla šít vlastní módu, která se mi líbila. No, i když to nebyl nic extra kvalitní šicí stroj, měla jsem ho ve světě jedenácti letech, takže se to dá pochopit. To se spíše očekává, že v jedenácti letech dítě bude mít nějaký dětský šicí stroj. Naštěstí tohle tak nebylo, protože jsem nechtěla, abych měla něco dětského. Protože já už jsem nějaké základy měla, protože mě to bavilo a chtěla jsem něco o kapku lepšího než jen obyčejné dětské hračky.

O módu se hodně zajímám.

Měla jsem taky různé časopisy, kdy se lidé učí žít anebo vyšívat módu. A taky když jsem malá holka. tak se vám chci pochlubit, že jsem hodně vyšívala. A mám doma úplně hodně krásných vyšívaných deček, které jsem potom rozdávala rodině. A sice nevím jak vy, ale v poslední době to už není moderní, moc lidí po vyšívaných věcech už netouží, je to spíše už takové retro. Nyní tedy šiji módní oblečení, které je ale jenom pro rodinu, protože žádná profesionální módní návrhářka nebo švadlena nejsem. Ani po tom upřímně netoužím. Moje práce je jiná, ale móda mě stále baví a láká mě.